Chlorofyl je jednou z nejdůležitějších přírodních sloučenin. Jako maličká zelená elektrárna nepřetržitě vyrábí energii ze slunce. Tomuto metabolismu rostlin se říká fotosyntéza.

Chlorofyl očima vědy: V roce 1909 jeden francouzský vědec poprvé nazval zelené barvivo listů chlorofylem (z českého chloros = zelený, phyllos = list). Už od roku 1851 je známo, že chlorofylin je chemicky příbuzný heminu, červenému barvivu v krvi. Od tohoto objevu bylo v řadě vědeckých pokusů studováno množství různých účinků tohoto barviva. V lékařství se chlorofylin začal používat před 40-50 lety. Příznivé účinky chlorofylinu byly objeveny jeho vnějším používáním, například na čištění znečištěných, infikovaných ran a hojení velkých a hlubokých ran.

Orální užívání chlorofylinu mělo za následek snížení, respektive odstranění výrazného zápachu z úst a tělesného pachu. V roce 1953 byla provedena série pokusů s bakteriálními kulturami (Voigtländer a Henning). Jedním z výsledků bylo zjištění, že podíl chlorofylinu v roztoku má deodorační účinek. Jeden německý lékař (Prof. Dr. G. Rossberg) popsal své téměř čtyřicetileté zkušenosti se Stozzonem pro časopis Queisser v roce 1991. Tento lékař pracoval v německých a ghanských (Afrika) nemocnicích s pacienty trpícími rakovinou se silným tělesným pachem, zápachem z úst nebo z ran po těle.

Užívání Stozzonu má za následek pokles intenzity zápachu, a to již po velmi krátké době. Podrobný například biochemický mechanismus tohoto účinku není znám dodnes. Zatím nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky tohoto přípravku.